Něco o motivaci
V souvislosti s formativním hodnocením se hovoří o vnitřní a vnější motivaci. Je dobré se u těchto pojmů nejdříve zastavit.
Vnější motivace vede jedince k jednání na základě vnějších podnětů jako je hrozba, trest, možnost odměny (jednička, sladkost, peníze, medaile apod.). Cílem jednání je tedy získání odměny nebo vyhnutí se trestu. Vnější motivace je krátkodobá, závislá na podnětech.
Oproti tomu vnitřní motivace vychází z potřeb a zájmů člověka. Činnost vykonává proto, že je pro něj osobně smysluplná, zajímavá nebo uspokojující, vychází ze zvědavosti, přináší radost. Výsledkem jednání založené na vnitřní motivaci je uspokojení z činnosti samotné, je dlouhodobé a stabilní.
Náš život ovlivňují oba typy motivace, všichni se s nimi setkáváme. Protože je ale vnitřní motivace efektivnější pro dlouhodobé výsledky, vychází z autentického zájmu a naplnění, je to právě ona, na kterou se v naší škole zaměřujeme. Výsledky často nevidíme tak rychle, zato jsou ale trvalejší a pevnější.
Formativní přístup
Formativní přístup je metoda, která se zaměřuje na podporu učení žáků během samotného vzdělávacího procesu. Je založen na průběžném poskytování zpětné vazby a přizpůsobování výuky podle aktuálních potřeb žáků. Tento přístup umožňuje učiteli a žákům spolupracovat na dosahování vzdělávacích cílů v reálném čase.
KAM JDU? KDE SE PRÁVĚ NACHÁZÍM? JAK SE DOSTANU K CÍLI? Formativní hodnocení je proces odpovídání na tyto tři základní otázky. Je to každé hodnocení přinášející užitečnou informaci o aktuálním stavu vědomostí a dovedností žáka v tom smyslu, že bude vědět, kde se právě nachází a co má dělat, aby se něco dalšího naučil. Jeho cílem je pomoci jedinci v další vzdělávací cestě, podpořit jeho učení a rozvoj.
Na rozdíl od sumativního hodnocení, které se zaměřuje na klasifikaci nebo výsledné skóre, formativní hodnocení poskytuje průběžnou zpětnou vazbu. Poskytováním formativní zpětné vazby pomáháme učícímu stanovit si kritéria úspěšnosti, identifikovat důležité momenty vedoucí k pokroku, ale také chyby, které úspěšnému zvládnutí brání. Formativní hodnocení je tedy průběžné, určené především žákovi samotnému. Může mít podobu verbální (slovní), ale také může být vyjádřeno grafy, obrazy, symboly. Toto by bylo téma na další samostatný článek.
Charakteristiky formativního hodnocení
Mezi hlavní charakteristiky formativního hodnocení patří:
- Průběžné sledování učení, které probíhá během celého vzdělávacího procesu, nikoli až na jeho konci. Cílem je identifikovat silné a slabé stránky žáků v reálném čase.
- Konkrétní, srozumitelná a motivující zpětná vazba, která ukazuje, co žák zvládl dobře a na čem by měl dále pracovat.
- Vedení žáků k aktivnímu zapojení do vlastního hodnocení a sledování svého pokroku. Učitel pomáhá dětem uvědomit si vlastní cíle a kroky potřebné k jejich dosažení.
- Flexibilita – učitel přizpůsobuje metody a obsah výuky na základě průběžných poznatků o potřebách žáků.
Formativní hodnocení probíhá například jako (možností je samozřejmě více):
- Otázky a diskuse ve třídě: učitel i žáci navzájem kladou otázky k ověření porozumění učivu.
- Sebehodnocení, kdy chápeme žáka jako vlastníka svého učení. Čím víc je žák vtažen do procesu posuzování svého rozvoje, tím víc je aktivním spoluúčastníkem procesu výuky. Jednoduše – on je tím, kdo má jeho vzdělávání v rukou.
- Vrstevnické (vzájemné) hodnocení, při němž si žáci poskytují zpětnou vazbu navzájem nebo sdílejí své pohledy na výkony ostatních. Tento přístup pomáhá nejen zlepšit kvalitu práce díky různým perspektivám, ale také rozvíjí kritické myšlení, schopnost reflektovat a přijímat konstruktivní zpětnou vazbu.
- Kooperativní učení, kdy žáci spolupracují ve skupinách na společném úkolu, aby dosáhli určitých cílů a rozvíjeli své znalosti i dovednosti. Tento přístup staví na vzájemné interakci žáků, což jim umožňuje sdílet myšlenky, diskutovat a společně se učit.
- Krátké testy nebo úkoly: Slouží k rychlé diagnostice a nejsou klasifikovány.
- Poznámky a komentáře: učitel nabízí komentáře s návrhy na zlepšení.
- Kriteriální hodnocení: o tom více níže.
Prostřednictvím formativního hodnocení vnáší učitel do hodnocení znalost obsahu (co se má žák naučit), ale cílem je to, aby se žák naučil sám se hodnotit a seberegulovat.
Kritéria hodnocení
Kritéria hodnocení už byla zmíněna. Abychom věděli, co chceme sledovat a hodnotit, je nezbytné si je stanovit.
Malá úvaha: Pokud dítě dostane ve škole jedničku např. za přepis vět z tabule do sešitu, za co vlastně ta jednička je? Může být za dodržení pořadí vět, za tvary písmen, tj. zda píše čitelně, za to, že nevynechává slova nebo písmena, že text umístí na správné místo do sešitu, že stihlo celý úkol v nějakém čase atd. Poznáme to z jedničky? Ví děti na začátku svojí práce, co všechno se bude sledovat a hodnotit, na co by si měly dát pozor? Případně pokud nedostanou jedničku, ale horší známku, poznají z ní, co ze zmíněných kritérií nenaplnily nejlépe? A co je vlastně to „nejlépe“? Ví učitel na začátku, co vše bude na konci hodnotit?
Kriteriální hodnocení, které patří do formativního hodnocení, se zaměřuje na jasně definovaná kritéria, podle kterých je posuzována kvalita práce nebo výkonu žáka. Místo porovnávání žáků mezi sebou se hodnotí, do jaké míry žák splnil konkrétní stanovené požadavky.
Kritéria:
- je třeba stanovit předem, před zahájením nějaké činnosti (stanoví buď učitel, nebo lépe učitel ve spolupráci s žáky, nebo žáci samotní, pokud už mají zkušenost se stanovováním kritérií).
- Žáci jim musí rozumět, pak díky nim vědí, co se od nich očekává, a mají možnost se na splnění kritérií zaměřit.
- Hodnocení díky nim neprobíhá porovnáváním s ostatními, ale je konkrétní, zahrnuje detailní zpětnou vazbu, která pomáhá žákům pochopit, co zvládli dobře a co mohou zlepšit.
- Je třeba stanovit takový počet kritérií, který lze sledovat, učit s nimi žáky pracovat postupně.
- Je nutné předem vyjasnit, jak vypadá naplnění daného kritéria.
Důvodem, proč používat formativní hodnocení, je zlepšení klimatu ve třídě, žáci chodí do školy s větší radostí, více se toho ve škole naučí, rodiče se dozvědí více o průběhu školního vzdělávání a mohou tím svoje děti adresněji podporovat.
Mgr. Jaroslava Ošmerová
Zdroj: odborná literatura i vlastní pedagogická zkušenost